České snění

10. 8. 2015 / RESPEKT / Komentář Marka Švehly

Plány na superdálnice zněly tak dobře, než narazily na realitu

Česko je zemí inženýrů, techniků, traduje se. Auto má být jedním z jeho novodobých symbolů. Hodně se tu vyrábí, kupují, používají. Škoda Auto je chlouba hospodářství. Velké zálibě v autech se přizpůsobují i stavební plány: hustou dálniční síť měli Češi nakreslenou už v době, kdy ještě většina netušila, jak pořádné svezení v autě chutná.
Jenže teď se v zemi inženýrů vyskytla komplikace: na rozdíl od výroby aut, na kterou tady dohlížejí cizinci, "výrobu" dálnic si řídí Češi sami a ne zrovna dobře. Řada důležitých staveb má dávno po termínu, aniž by se koplo do země (více v článku na straně 17).
Příběh českých dálnic tak do značné míry naplňuje heslo "kdo chce moc, nemívá nic". Kdyby se Jihočeši v devadesátých letech minulého století spokojili s doděláním trochu delší, ale již zčásti hotové a ne tak problematické (méně mostů, méně obcí) dálnice z Budějovic do Prahy po levém břehu Vltavy přes Písek, už ji mohli mít hotovou. Jenže oni chtěli dálnice dvě - i tu od Vltavy vpravo přes Tábor. Proto nemají ani jednu. Podobných případů je víc.

K čemu?

Česko se v počátcích budování kapitalismu snadno smířilo s tím, že nebude mít německé univerzity. Trvalo ale na tom, že chce mít německé dálnice, a bylo ochotné si je zaplatit. Jenže ambice se ukázaly značně nadsazené.
Nikdo už neví, kolik peněz a času by se ušetřilo tím, kdyby se stát rozhodl pro nějakou levnou variantu modernizace silniční sítě. To mohlo znamenat rozšíření dnešních tahů, někde přidání dvou pruhů, jinde v místech stoupání jen jednoho. To vše se mohlo doplnit přísnější regulací rychlosti jízdy a důrazem na plynulost, aby se tak snadno netvořily kolony. Takto rozšířené silnice by se doplnily obchvaty měst a vesnic. Navíc by to šetřilo krajinu.
Je evidentní, že takový postup by vyžadoval mnohem méně času a práce. Vykupovalo by se méně půdy, silnice by se lépe vešly do územních plánů obcí, protože radnice mají zájem stavět obchvaty, naopak nemají zájem o dálnici na horizontu. Vzniklo by také méně prostoru pro korupci.
Ani z pohledu rychlosti jízdy by nemuselo jít o katastrofu. V zemi, kde málokterá cesta autem měří déle než dvě stě kilometrů, nejsou nezbytně nutné německé dálnice. Levnější varianta modernizace silnic by přinesla rychlejší pohodlí a bezpečnost pro větší počet lidí než dnes při nekonečném čekání na superdálnice.
Otázka tedy zní: k čemu jsou dnes Jihočechům plány na skvělou dálnici evropských parametrů do Prahy, když bude ještě mnoho let pouze na papíře? Odpověď zní jasně - k ničemu. Vláda by tenhle prostý fakt měla vzít v úvahu a své sny o dálnicích snést na zem.